Studánka V lese

 

Nejen ve stopách Jana Jiřího Grasla jsem se vydal při svých toulkách Českou Kanadou. Zlákaly mne i stopy druhé světové války a let těsně před válkou. Dnešní zastavení bude o studánce V lese, kterou jsem objevil při svých toulkách s návratem do minulosti.

Sotva jsem se ráno rozkoukal a zmerčil jsem z okna kámoše Puňťu zářícího na obloze věděl jsem, že je na čase vyrazit na další bájo výlet. Hodil jsem do sebe snídani, počkal jsem, až se člobrdice nabaští a než jsem se nadál, už jsem svištěl měkoučkou lesní cestou vstříc novému dobrodružství.

Svištěl jsem lesní cestou ve stínu vysokých stromů. Po pravé tlapce jsem měl prudký kopec, po tlapce levé mi zurčel potůček a až za ním se zvedal kopec. Cesta má vedla rovně mezi kopci. Spokojeně jsem tlapkal kupředu, užíval jsem si chvíli tady a teď, když jsem se musel rozhodnout, zda se vydám doprava či doleva.

Jako ve většině případů vydal jsem se ve směru vodičky. Odbočil jsem doleva a než se člobrdice zorientovala, už jsem se čabil v potůčku. Abych pravdu štěkl, vodička už nebyla moc osvěžující, spíše už mne studila, ale já si nemohl pomoci.

S mokrými tlapkami vydal jsem se dál. Vysvištěl jsem kopeček, prosvištěl jsem zatáčkou, když najednou hluboký les skončil. Po mé levé tlapce byla paseka a prudký sráz. Po mé pravé tlapce byl prudký kopec a na něm vysoké stromy. Kde nebyly vysoké stromy, zmerčil jsem oplocenku. A nebo také ne. Po pravé tlapce jsem měl totiž i místa, kde jen tak mezi stromy stála vysoká a hubená skála.

Chvilku jsem tlapkal po rovince a kochal jsem se výhledy. Pod fousky jsem si poštěkával, že výhled ze stráně není moc krásný. Ale zároveň jsem věděl, že až na pasece zasadí mladé stromky, příroda se promění a bude opět nádherná. Bude v ní vidět život, bude v ní vidět zurčící potůček pod strání.

S kebulí plnou myšlenek tlapkal jsem stále kupředu. Než jsem si pořádně užil rovinky, už jsem tlapkal z kopečka. Než mi štěklo, že tlapkám z kopečka, už jsem tlapkal do kopečka. Do kopečka jsem tlapkal jen chvilku, když jsem zmerčil, že vedle cesty nezurčí potůček, ale malá říčka.

Jen co jsem zmerčil říčku, vydal jsem se k vodičce. Hluboká byla říčka sotva po mé kotníky. Ale vodička se valila přes kamínky a kameny a vytvářela ták zajímavé obrazce, které se vidí málokde.

Chvilku jsem tlapkal v korytu říčky, když se přímo přede mnou objevila skála. Před skálou zmerčil jsem pěšinku a před pěšinkou potůček. Odkud potůček teče, to jsem musel jít zjistit.

Opustil jsem koryto říčky, vydal jsem se do kopce. Tlapkal jsem měkoučkou pěšinkou vzhůru, sledoval jsem potůček a prohlížel jsem si okolí. Merčil jsem hluboký les, merčil jsem balvany, merčil jsem mech i kapradí.

Tlapkal jsem místem, kde jsem si připadal jako v pohádce. Čím více jsem si pohádkovou přírodu užíval, tím více jsem si vrtěl chvostem. Čím více jsem si vrtěl chvostem, tím klidněji jsem tlapkal. Najednou klidné tlapkání změnilo se ve svištění. To bylo tehdy, když jsem na kopečku, jen pár kroků přede mnou, zmerčil malou dřevěnou chaloupku.

Rozsvištěl jsem se kupředu rychleji než rychle. Od tlapek mi odlétalo jehličí. Lesem duněly mé kroky, které prý zněly jako dusot koně. Vysvištěl jsem kopeček ani nevím jak. Ani jsem se moc nezadýchal a byl jsem u malé chaloupky.

Dosvištěl jsem k chaloupce vysoké jako já. Pod chaloupkou zmerčil jsem vodičku. Zmerčil jsem spoustu vodičky, která z chaloupky vytéká přepadem a tvoří malý vodopád. A nezmerčil jsem jen to. Zmerčil jsem kámošku žabku, která spokojeně kuňkala pod stříškou chaloupky, a já se musel smát. Kromě pramene potůčku a studánky V lese, objevil jsem pořádnou žábu na prameni.



Tip na ubytování


Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Landštejnský dvůr. Podle recenzí má sice špatné hodnocení, na čem se však zakládá, to je mi dodnes záhadou. V restauraci vaří prima bašty, z pokoje jsem měl výhled na hrad. Chlupáči jsou v hotelu vítáni a dostane se jim pozornosti jako málokde. A co se obsluhy týče, splnila mne i člobrdici každé přání. Takže za mne super pobyt.