Rybník

 

Kraj: Jihočeský 

 

Okres: Jindřichův Hradec 

 

GPS souřadnice: 49.0280975N, 15.3012903E

 

Rybník naleznete zde: https://mapy.cz/s/lumojacodo

 

Dnes vám štěknu o rybníku, který jsem objevil při svých toulkách Českou Kanadou. Původně jsem měl namířeno k Šatlavě, ale dostat se do Šatlavy byl nadpsí výkon. Nakonec jsem místo Šatlavy objevil tento rybník a protože počasí mi přálo, pořádně jsem se vyčabil.

Tlapkal jsem nádherným lesem ve stínu vysokých stromů. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Podzimní větřík jemně foukal, les krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost.

Tlapkal jsem nejdříve měkoučkou lesní cestou. Tu jsem na chvilinku vyměnil za zpevněnou lesní cestu, kterou jsem nakonec vyměnil za super bájo loužovou lesní cestu. Tlapkal jsem stále ve stínu vysokých stromů, kochal jsem se přírodou a než jsem si les pořádně užil, navětřil jsem svěží vůni vodičky.

Jen co jsem navětřil vodičku, celé mé já bylo v pohotovosti. Zvedl jsem famfrňák k obloze, zhluboka jsem se nadechl a v mžiku jsem věděl kudy tudy k vodičce. Opustil jsem lesní cestu. Prosvištěl jsem mezi stromy a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem byl před houštinou v měkoučké zemi.

Pobíhal jsem před křovím a tlapky se mi bořily do bahýnka. Věděl jsem, že když zdolám křoví, v mžiku budu ve vodičce. Snažil jsem se najít pěšinku, snažil jsem se prodrat křovím, ale má snaha byla marná. Nepochodil jsem. Do Šatlavy jsem se nedostal.

Zda to bylo dobře či ne, těžko štěknout. Po chvíli jsem marné pokusy vzdal, vrátil jsem se zpátky na cestu a svištěl po boku člobrdice pohádkovým lesem. Merčil jsem vysoké stromy, merčil jsem koberce mechu. Svištěl jsem stále kupředu zvědav, kam mne cesta zavede.

Nesvištěl jsem dlouho, když jsem dosvištěl do podmáčeného lesa vysypaného štěpkou. Dosvištěl jsem do místa, které jsem viděl prvně v životě. Uprostřed lesa vysypaného štěpkou zmerčil jsem lázně, které si tu vytvořili mí kámoši divočáci.

Jen co jsem lázně zmerčil, chtěl jsem se vydat na průzkum. Utlapkal jsem jen pár kroků a cestu jsem vzdal. Zem se mi vrtěla pod tlapkami a já měl obavy, abych se zase někam nezabořil. Vrátil jsem se opět na cestu a pevně doufal, že brzy objevím místo, které budu moci konečně pořádně prozkoumat.

Tlapkal jsem jen chvilku, když jsem se ocitl na rozcestí. Mohl jsem se vydat doprava, do hloubi lesa. Mohl jsem se vydat doleva, na blízkou louku. To se ví, vydal jsem se doleva. Jen pár kroků jsem utlapkal a famfrňák navětřil svěží vůni vodičky. Já se však moc neradoval. Už jednou jsem byl moc moc natěšen a do vodičky jsem se nedostal.

Tlapkal jsem pomalu a rozvážně kupředu cestou pomálu zarostlou travičkou. Utlapkal jsem jen pár kroků, les jsem měl ještě za chvostem, když očadla zmerčila něco, čemu celé mé já nemohlo uvěřit.

Po mé pravé tlapce, na konci lesa a těsně před loukou, zmerčil jsem rybníček krásnější než krásný. Zmerčil jsem malý rybníček s průzračnou vodičkou. Merčil jsem rybníček, merčil jsem krásnou přírodu. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl po hrázi na blízkou louku. Jen co jsem měl hráz za chvostem, odbočil jsem doprava a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem se čabil.

To vám štěknu kamarádi, chvílemi jsem si myslel, že už v lese nic zajímavého neobjevím. A nakonec jsem objevil rybník. Rybník, ve kterém dojdete skoro až do půlky a až potom plavete. Objevil jsem rybník, který svádí k blbnutí. A co víc, na hrázi rybníku objevil jsem dřevěnou chaloupku. Chaloupku, kam jezdí svišti na letní tábory. A možná nejen na ně.



Tip na ubytování


Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Landštejnský dvůr. Podle recenzí má sice špatné hodnocení, na čem se však zakládá, to je mi dodnes záhadou. V restauraci vaří prima bašty, z pokoje jsem měl výhled na hrad. Chlupáči jsou v hotelu vítáni a dostane se jim pozornosti jako málokde. A co se obsluhy týče, splnila mne i člobrdici každé přání. Takže za mne super pobyt.