Řopíky

 

Dnes vás zavedu k řopíkům, které jsem hledal při svých toulkách Českou Kanadou. Chvíli už jsem si myslel, že na žádný nenarazím a nakonec jsem jich objevil tolik, že bych je ani nespočítal.

Tlapkal jsem hlubokým lesem Českou Kanadou. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Podzimní větřík jemně vanul a já jsem si připadal, jako bych byl v pohádce.

Všude, kam jsem se jen podíval, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy rostly mladé rozčepýřené stromky nebo pidi stromky. Na zemi pod stromy merčil jsem koberce borůvčí a mechu a spoustu pařezů.

Tlapkalo se mi jedna radost, dokud jsem nedotlapkal do míst, kde by hustý les jeden pohledal. Když jsem se octil v místech, kde jsem měl hluboký les daleko od cesty, a to ještě po jedné straně lesní cesty, bylo mi smutno. Tlapkal jsem místy, kde už byly oplocenky i místy, která byla čerstvě vytěžena. Tlapkal jsem místy, kde mi do smíchu nebylo a abych se zabavil, co chvilku jsem zasvištěl z cesty do míst, kde býval les, abych se vrátil zpátky na cestu.

Tlapkal jsem místy, kde kdysi býval les a než se celé mé já stihlo rozesmutnit, už jsem zase svištěl hlubokým lesem. Tady se mi svištělo, jedna radost. Chvilku jsem svištěl po cestě, ale to mi nevydrželo dlouho. Dosvištěl jsem do míst, kde kromě stromu vedle stromu byla i pěšinka na pěšince.

To se ví, jen co jsem zmerčil první pěšinku, už jsem svištěl hlubokým lesem slalom mezi stromy. Když jsem byl od cesty ták daleko, že bych ztratil člobrdici z merku, našel jsem jinou pěšinku, kterou jsem se vracel zpátky k člobrdici.

Svištěl jsem mnohokrát do lesa a zase zpátky, když jsem zasvištěl do lesa, kde jsem mezi stromy zmerčil tajemné stavení. Zmerčil jsem stavení malé. Zmerčil jsem stavení, které bylo hodně podobné bunkrům v mých oblíbených Brdech. Ale toto stavení bylo ták malinkaté.

Věděl jsem, že sám nepřijdu na to, co jsem objevil. Vrátil jsem se proto po pomoc. Zasvištěl jsem si na cestu pro člobrdici a v mžiku jsem byl zpátky u betonové stavby. Od člobrdice jsem se dozvěděl, že jsem našel řopík. A prý když budu šikovný, objevím jich ještě mnoho.

To se ví, jen co jsem věděl, že v okolí je více řopíků, už jsem svištěl lesem a hledal jsem a hledal. K mému překvapení jsem opravdu objevil řopíků mnoho. Některé byly otevřené a mohl jsem je prozkoumat i zevnitř. Jiné byly zavřené a otvory byla vidět pouze tma. Některé řopíky byly vidět už z dálky, jiné byly dokonale maskovány. Všechny řopíky které jsem objevil, byly v dobrém stavu a já byl moc rád. Přeci jen je to památka. A byť je to památka na dobu ne moc veselou, stále bychom neměli na tuto dobu zapomínat.



Tip na ubytování


Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Landštejnský dvůr. Podle recenzí má sice špatné hodnocení, na čem se však zakládá, to je mi dodnes záhadou. V restauraci vaří prima bašty, z pokoje jsem měl výhled na hrad. Chlupáči jsou v hotelu vítáni a dostane se jim pozornosti jako málokde. A co se obsluhy týče, splnila mne i člobrdici každé přání. Takže za mne super pobyt.