Kaskády rybníků

Kraj: Jihočeský

Okres: Jindřichův Hradec

GPS souřadnice: 49.0883664N, 15.2636417E

Kaskády rybníků naleznete zde: https://mapy.cz/s/pogomotula

Dnes vás zavedu ke kaskádám rybníků, které jsem objevil v nádherné přírodě České Kanady.

Tlapkal jsem hlubokým lesem po zpevněné lesní cestě. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly jehličnany. Vysoké i nízké, rozčepýřené i s hustými větvemi. Mezi jehličnany merčil jsem tajemné pěšinky. Před jehličnany merčil jsem balvany, mech i borůvčí. Tlapkal jsem nádherným lesem, který se zničehonic rozestoupil a já zmerčil obrovské balvany a spoustu vodičky.

Jen co byl hluboký les tentam a přede mnou byla spousta vodičky, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle svištěl jsem kupředu. Svištěl jsem měkoučkou pěšinkou z mírného kopečka. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli a od tlapek se mi prášilo. Jen několik rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych sesvištěl z krátkého kopečka. Jen několik dlouhých skoků mi stačilo k tomu, aby doskočil na velký balvan. Jen jediný pořádný skok mi stačil k tomu, aby se ozvalo hlasité žblunknutí a já plaval v průzračné vodičce.

Plaval jsem si rybníkem s radostí mne vlastní. Byť podzim se začínal hlásit o slovo, kamarád Puňťa mne pozoroval z oblohy a stále ještě hřejivými paprsky mi zahříval kožíšek. A když je Puňťa na obloze a hladí hřejivými paprsky, tak by muselo být, abych nemohl hupsnout do vodičky a plavat a plavat.

Když jsem měl kožíšek dostatečně vyplavený, vydal jsem se zpátky na souš k člobrdici. Protlapkal jsem kolem balvanů, přetlapkal jsem kamínkovou cestu a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem byl po boku člobrdice, která seděla na lavičce a kochala se výhledem. A že bylo na co se koukat.

Z lavičky měla člobrdice svět jako na dlani. Merčila mou maličkost, jak si spokojeně plavčí. Merčila nádhernou přírodu všude kolem. Merčila i další rybník s ostrůvkem, o kterém jsem neměl ani tušení.

Jen co jsem zmerčil další rybník, vydal jsem se na průzkum. Po boku člobrdice tlapkal po kamínkové cestě a než jsem se nadál, byl jsem u dalšího rybníku. Dotlapkal jsem k rybníku krásnějšímu než krásnému. Dotlapkal jsem k rybníku se spoustou balvanů a alejí stromů na břehu. Dotlapkal jsem k rybníku, uprostřed kterého byl malý ostrůvek, který se souší spojuje dřevěná lávka.

Dotlapkal jsem k rybníku a valil jsem očadla. Stromy se již pomalu zahalovaly do barev podzimu. Pod hladinou vodičky rejdili kámoši amuři a snad i kapři a nechávali si vyhřívat hřbetní ploutve. Co chvilku jsem zaslechl kamaráda ptáčka, který se těsně před zimou rozhodl zpestřit mi výlet svým krásným zpěvem.

Jak jsem zaslechl kamaráda ptáčka, jak jsem zmerčil kámoše amury, hupsnul jsem do vodičky a jen tak jsem si plaval. Plaval jsem k ostrůvku a zase zpátky. Plaval jsem po boku mých rybích kámošů. Když jsem byl dostatečně vyplaven, opět jsem opustil rybník a po boku člobrdice vydal jsem se kolem rybníku k dřevěné lávce.

Tlapkal jsem pomalu po boku člobrdice a kochal jsem se příchozím podzimem. Pozoroval jsem stromy, které se pomalu přebarvovaly. Poslouchal jsem kamaráda ptáčka, který mi pěl do kroku krásné písně. Pozoroval jsem rybí kámoše, jak si poklidně plavou ve vodičce. Než jsem se nadál, už jsem byl na druhém břehu rybníku, kde jsem na vysokém pařezu zmerčil sedět vodníka.

To vám štěknu kamarádi, já se ták lekl. Vodníka u rybníka jsem opravdu nečekal. I když musím štěknout, že u tohoto krásného rybníku v pohádkové přírodě by bylo zvláštní, kdyby žádný vodník nebyl.

Hodil jsem s vodníkem krátký štěk a za malou chvilku už jsem byl na malém ostrůvku uprostřed rybníku. Odpočíval jsem a nabíral jsem síly na další cestu. Kochal jsem se přírodou a pod fousky jsem si poštěkával, že jsem zase jednou objevil místo pohádkovější než pohádkové.