Kaplička

Kraj: Jihočeský

Okres: Jindřichův Hradec

GPS souřadnice: 49.0238206N, 15.2156547E

Kapličku naleznete zde: https://mapy.cz/s/mejofusoma

Dnes vás zavedu ke kapličce, kterou jsem objevil při svých toulkách Českou Kanadou. Komu je kaplička zasvěcená, to jsem nezjistil, ale zjistil jsem spoustu věcí, které mi kebule dodnes nebere.

Tlapkal jsem hlubokým lesem do táhlého kopečka. Cesta mi tentokrát nešla vůbec od tlapek. Ze začátku, to jsem svištěl jako jura, ale čím déle se kopec táhnul, tím více jsem se táhnul i já. A člobrdice? Ta držela mé tempo a povídala, že tato lesní cesta by se měla jmenovat Dlouhá, protože dlouhá opravdu je.

Unavenější než unavený tlapkal jsem stále kupředu. Najednou hluboký les skončil a po mé pravé tlapce zmerčil jsem nedaleký hrad Landštejn. V tu chvíli jsem byl plný sil a rozhodnutý, že si dlouhé táhlé stoupání pořádně užiji. Vždyť truchlit a táhnout se jako cesta, po které jsem tlapkal, si tato příroda rozhodně nezaslouží.

Jak jsem se rozhodl, tak jsem i učinil. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem ták rychle až se mi prášilo od tlapek. Svištěl jsem kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

Svištěl jsem do táhlého kopečka s odhodlaností v kožíšku. Čím odhodlanější jsem byl, tím krásnější místa jsem merčil. Merčil jsem tajemné pěšinky vedoucí do hloubi lesa. Merčil jsem koberce mechu a borůvčí. Merčil jsem i kapradí, pařezy a kameny. Zkrátka merčil jsem nádhernou přírodu a byl jsem rád, že jí konečně vidím.

Svištěl jsem do kopečka s radostí a elánem kupředu, přímo za famfrňákem. Svištěl jsem rychleji než rychle. Čím rychleji jsem svištěl, tím mi les více voněl. Čím více mi les voněl, tím více rostlinek jsem si všímal. Čím více rostlinek jsem si všímal, tím více jsem si přál, aby tato krásná příroda neskončila.

Jenže všechno jednou skončí. Proč, to je mi záhadou. Když už jsem si poštěkával jak krásnou přírodou svištím, z kopečka se stala rovinka, rostlinky a květiny všech druhů zmizely a přímo přede mnou byl pás trávy. Za pásem trávy zmerčil jsem něco, co mi kebule dodnes nebere.

Za pásem trávy v obležení stromů, zmerčil jsem pořádný balvan. Pod balvanem zmerčil jsem malou bílou kapličku. Zmerčil jsem kapličku, která podpírá vysoký balvan a svou bílou barvou září do dálky daleké. Zmerčil jsem také člobrdy, kteří k mému překvapení tento prazvláštní jev jen tak, bez mrknutí očadla, přešli.

Zatímco člobrdové kapličku míjeli, já jsem se vydal na průzkum. Rozvážným krokem tlapkal jsem ve vyšlapané travičce. Jen pár kroků jsem utlapkal a byl jsem u kapličky. Zvednul jsem kebuli a vyvalil jsem očadla. Na kapličce opravdu stál obrovský balvan.

Když jsem měl místo i z blízka v merku, jen jsem kroutil kebulí. Obdivoval jsem kapličku a její sílu. Než jsem se s kapličkou rozloučil, popřál jsem jí hodně sil. A také spoustu tuláků, kteří se u kapličky na malou chvilku zastaví a budou obdivovat její sílu a odhodlanost.