Hrad Landštejn

Kraj: Jihočeský

Okres: Jindřichův Hradec

GPS souřadnice: 49.0241000N, 15.2303778E

Hrad Landštejn naleznete zde: https://mapy.cz/s/2uA6n

Dnes vás zavedu na zříceninu hradu Landštejn, u které jsem bydlel, když jsem se vydal toulat Českou Kanadou.

Jen co jsem vyskočil z Volváka, nestačil jsem valit očadla. Stál jsem na parkovišti u hotelu, za kterým jsem merčil pořádný hrad. V bříšku mi kručelo, zvědavost mi nedala a já se musel rozhodnout, kam vyrazím dříve.

Nebylo to snadné rozhodování. Stál jsem na parkovišti, přešlapoval z tlapky na tlapku a rozhodoval jsem se, kam vyrazit dřív. Po mnohém přešlápnutí jsem se nakonec rozhodl. Vyrazil jsem po pěšince do mírného kopečka, vstříc obrovské stavbě.

Tlapky mne nesly do mírného kopečka. Co chvilku jsem si přečetl vzkaz od kámoše, který tudy tlapkal přede mnou. Co chvilku jsem se nechal pohladit od člobrdice, které jsem tlapkal po boku. Byť jsem velký Frája, tady jsem musel tlapkat na vodítku. Moc neznámých člobrdů jsem sice nepotkával, ale potkal jsem jich více, než jich potkávám běžně.

Tlapkal jsem do mírného kopečka se zvědavostí v kožíšku. Jen několik poklidných kroků mi stačilo k tomu, abych vytlapkal na kopeček. Jen několik dalších kroků mi stačilo k tomu, abych dotlapkal k bráně. Jen chvilka stačila k tomu, aby si člobrdice zaplatila vstupné a už jsem byl na hradě.

Jen co jsem protlapkal bránou, nestačil jsem valit očadla. Zmerčil jsem úzkou cestu mezi kamennými zdmi. Zmerčil jsem i cestu, která vedla mezi hradem a zdí a už tak úzká nebyla. Tlapky mne však neomylně nesly kupředu, přímo za famfrňákem.

Tlapkal jsem kupředu se zvědavostí v kožíšku. Po pravé tlapce jsem měl kamennou zeď, po levé tlapce hrad. Kam mne tlapky nesou, to jsem nemerčil. Merčil jsem kousek před sebe. Najednou jsem protlapkal brankou a ocitl jsem se na nádvoří, které se právě opravuje. Ani zde se mé tlapky nezastavily. Nesly mne hlouběji a hlouběji do hradu, po dřevěném schodišti.

Tlapkal jsem jen chvilku a ocitl jsem se u expozice. K mému velkému překvapení mne ale tlapky nesly stále dál. Vytlapkal jsem další schody a ocitl jsem se na věži. To vám štěknu kamarádi, tady jsem měl svět jako na tlapce a tlapky se konečně zastavily. Kochal jsem se výhledem, užíval jsem si pozornosti člobrdů, kteří si mne přišli pohladit. Zničehonic se mé tlapky daly opět do pohybu a nesly mne po dalším dřevěném schodišti do výšin.

Tlapkal jsem po schodech stále nahoru. Stoupání mi šlo krásně od tlapek a než jsem se nadál, už jsem protlapkal dveřmi a ocitl jsem na další věži. Tlapky mne donesly na věž, odkud má jeden svět opravdu jako na tlapce. Z každé strany věže je vidět do daleké přírody. Merčil jsem hluboké lesy, merčil jsem vodičku i člobrdí obydlí. Merčil jsem i místa, kde ještě nedávno byl hluboký les.

Když jsem měl výhled v merku, sesvištěl jsem ze schodů. Prosvištěl jsem nádvořím a než jsem se nadál, už jsem byl na měkoučkém trávníku mezi hradební zdí a hradem a zkoumal jsem tajemná zákoutí. A že jich bylo.

Mnoho zákoutí jsem prozkoumal, prohlédl jsem si hrad z nížin. Když jsem měl celý hrad v merku, když jsem měl v merku všechna zákoutí, lehl jsem si na zem vedle člobrdice a spokojeně jsem odpočíval. Odpočíval jsem a představoval jsem si dobu největší slávy hradu. Přemýšlel jsem nad tím, jak se na hradě žilo. Přemýšlel jsem nad tím, jak na hradě vypadal běžný den. Přemýšlel jsem nad tím, co se asi v době největší slávy na hradě baštilo. Když už jsem měl kebuli plnou otázek a představ a odpovědi nepřicházely, vydal jsem se do podhradí do mého prozatímního domova a na pořádnou baštu.

Popis