Graselova trojmužná předovka

Kraj: Jihočeský

Okres: Jindřichův Hradec

GPS souřadnice: 49.0338306N, 15.3066139E

Graslovu trojmužnou předovku naleznete zde: https://mapy.cz/s/hajokelene

Někdy objevím v přírodě věci, které bych v ní nečekal. Tentokrát jsem nenašel jen tak obyčejnou věc. V hlubokém lese se spoustou skrýší a tajemných zákoutí objevil jsem obrovskou bambitku. Myslíte si, že to není možné? Ale je. Stačí jen se vydat po stoupách jednoho z našich největších zbojníků.

Tlapkal jsem hlubokým lesem České Kanady. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy byly koberce mechu, pařezy a místy i pořádné balvany. Co chvilku jsem zmerčil pěšinku, co chvilku jsem zmerčil skvělou skrýš.

Tlapkalo se mi jedna radost. Co chvilku jsem se prosvištěl po pěšince do hloubi lesa. Co chvilku jsem se schoval člobrdici i kámošovi Puňťovi, který mne sledoval z oblohy, v jednom z mnoha zákoutí. Co chvilku jsem na člobrdici vyštěknul ze skrýše jen mrňousek od cesty. Toulal jsem se lesem, dělal jsem psí kusy a radost v mém kožíšku byla větší než velká.

Tlapky nosily celé mé já měkoučkou lesní cestou. Chvilkami jsem svištěl ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli a od tlapek mi odlétalo jehličí. Chvilkami jsem tlapkal ták pomalu, že na mne člobrdice musela čekat.

Jednou, zrovna když jsem zkoumal tajemné zákoutí, na mne člobrdice zavolala, zda už bych nechtěl kopnout do vrtule. To se ví, moc se mi nechtělo. Ale mapování místa bylo u konce. Ještě jednou jsem místo s rozvahou protlapkal, kopnul jsem do vrtule a v mžiku jsem svištěl kupředu s větrem v kožíšku.

Svištěl jsem kupředu s větrem o závod. Než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem předbíhal člobrdici. Že bych zpomalil, to mi ani neštěklo. Svištěl jsem stále kupředu, od tlapek mi odlétalo jehličí, když jsem v první zatáčce po své levé tlapce zmerčil pěšinu.

V mžiku jsem změnil směr. Opustil jsem měkoučkou lesní cestu a už jsem svištěl po pěšině. Prosvištěl jsem zatáčkou, obsvištěl jsem balvan, když v tom, najednou, stál jsem na místě a krve by se ve mne nedořezal.

Stál jsem na místě a nemohl jsem se pohnout, Tlapky vypověděly poslušnost. Ani kožíšek mne neposlouchal. Ze všech sil jsem se snažil naježit, ale nešlo to. Ze všech sil jsem se snažil vzít tlapky na ramena a zmizet. Nešlo to. Stál jsem na místě, na kterém se mi vůbec nelíbilo.

Dodnes nevím, jak dlouho jsem na místě stál, ale připadalo mi to jako věčnost. Stál jsem na místě, koukal jsem do obrovské hlavně obrovské bambitky a vůbec jsem se necítil v bezpečí.

Po době delší než dlouhé přišla ke mne člobrdice. V tu chvíli se mi kožíšek naježil a tlapky se daly do pohybu. V mžiku jsem tlapkal po boku člobrdice pryč z dostřelu. Jak to člobrdice dokázala, to je mi záhadou.

Jen co jsem odtlapkal ze zóny dostřelu, obtlapkal jsem balvan. V tu chvíli se mi ulevilo jako snad ještě nikdy. Dotlapkal jsem do místa, kde jsem čekal střelce. Ale střelec nikde. Jen tajemný vzkaz na mne na mstě čekal.

Jen co jsem vzkaz zmerčil, člobrdice se dala do čtení. Na vzkazu stálo, že jsem objevil trojmužnou předovku, kterou stříleli Graslovi společníci. O mrňnousek dál objevil jsem další vzkaz. Na něm stálo, že jestli mám čím a nikdo mne ještě nepřepadnul, mohu se prý u trojmužné předovky vyfotit a pak mám urychleně opustit prostor, kde se pohybují loupežníci.

Ne že bych se kamarádi bál, ale raději jsem poslechl poselství, které jsem objevil. Přeci jen, už jsem stál před hlavní bambitky, už jsem byl v zóně dostřelu a jediné, co mi v tu chvíli chybělo, bylo, abych se střetnul s loupežníkem. Zapózoval jsem proto člobrdici a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl hlubokým lesem České Kanady. Kam, to mi bylo úplně jedno. Dopředu mne hnala touha opustit tento nebezpečný úsek lesa a dostat se od loupežníků co nejdále.