Graselova sluj

Kraj: Jihočeský

Okres: Jindřichův Hradec

GPS souřadnice: 49.0350931N, 15.3059469E

Graslovu sluj naleznete zde: https://mapy.cz/s/netetejezu

Dnes vás zavedu na další zastavení z mých toulek ve stopách zbojníka Jana Jiřího Grasla. Už jsem vám o několika místech štěknul, dnes vám štěknu o samotné Graselově sluji.

Byl krásný podzimní den a já jsem se toulal Českou Kanadou. Z oblohy na mne dohlížel kamarád Puňťa, který svými paprsky ohříval hluboký les. Doprovázel mne i vlahý větřík, který mne co chvíli příjemně počechral kožíšek.

Tlapkalo se mi, jedna radost. Tlapky mne nesly měkoučkou lesní cestou kupředu, přímo za famfrňákem. Merčil jsem vysoké stromy široko daleko. Merčil jsem koberce mechu, spadané šišky a pařezy pod stromy. Merčil jsem i pěšinky, které vedly do všech stran.

Nejednou pěšinkou jsem se vydal do hloubi lesa. Svištěl jsem slalom mezi stromy, užíval jsem si místní přírodu, jak jen to jde. Hledal jsem stopy místních kámošů, přeskakoval jsem pidi stromky a co chvilku jsem se radostí vyválel v heboučkém mechu. Nejednou mne pěšinka zavedla do hloubi lesa, nejednou mne pěšinka zavedla k obrovskému balvanu. Jen jednou mne však pěšinka zavedla do zatáčky, odkud jsem zmerčil balvany částečně schované v zemi.

Jen co jsem balvany zmerčil, zamával jsem chvostem člobrdici na rozloučenou a než se člobrdice zmohla na slovo, kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem rychleji než rychle vstříc zajímavým kamenům. V mžiku jsem svištěl ták rychle, že mi ušadla plápolala na kebuli. V mžiku jsem svištěl ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí.

Nesvištěl jsem dlouho. Stačilo pár rychlých kroků, stačilo pár dlouhých skoků a byl jsem u cíle. Stál jsem u balvanů, merčil jsem prudký krátký sráz, merčil jsem jeskyni.

Jen co jsem jeskyni zmerčil, nastražil jsem všechny smysly. Ušadly jsem se pozorně zaposlouchal, ale nezaslechl jsem nic. Očadly jsem se snažil jeskyni prohlédnout, ale až na šero a přítmí nezmerčil jsem nic. Famfrňák a kožíšek mi hlásily, že jsem v místě tajemnějším než tajemné. Hlásily mi, že jsem na místě, kde se svého času odehrávalo jedno velké dobrodrůžo. Prozradily mi však také to, že na místě jsem v dnešní době v bezpečí.

Když jsem si byl naprosto jist, že se mi v jeskyni nic nestane, vydal jsem se na průzkum. Udělal jsem dlouhý skok do nížin, přikrčil jsem se a dal jsem se do průzkumu tajemného místa. Přikrčený tlapkal jsem malou jeskyňkou. V kožíšku jsem cítil vlhkost, pod tlapkami jsem cítil měkoučkou zem. Všude, kam očadlo dohlédlo, byl jen kámen, občas mech.

Když jsem měl jeskyni v merku, vydal jsem se zpátky na svět. Vyskočil jsem malým vchodem a než bys pro kostičku dosvištěl, byl jsem zpátky v hlubokém lese. Dotlapkal jsem k člobrdici, která si místo prohlížela zvenčí, a čekal jsem, co mi k místu poví.

Člobrdice se nenechala dlouho pobízet. Pověděla mi, že jsem objevil jednu ze slují, kde pobýval Jan Jiří Grasel, místní zbojník, který prý bohatým bral, ale chudým prý nedával.

To vám štěknu kamarádi, když jsem se vydal po stopách Jendy Jiřího Grasla, jak mu prý místní v době kdy tu hospodařil, říkali, myslel jsem si, že jdu ve stopách velkého člobrdy. Ale podle vchodu do sluje, Jenda Jiří asi moc vysokého vzrůstu nebyl. I tak si však vydobyl jméno, o kterém se mluví dodnes.