Ďáblova prdel

Kraj: Jihočeský

Okres: Jindřichův Hradec

GPS souřadnice: 49.0874100N, 15.2588611E

Skalní útvar Ďáblova prdel naleznete zde: https://mapy.cz/s/2kJws

Za svého toulání jsem již objevil spoustu krásných míst. Objevil jsem místa tajemná. Objevil jsem místa po čertech krásná. Objevil jsem i místa pohádková. Ale že jednou uprostřed lesa objevím Ďáblovu prdel, to mne ani ve snu nenapadlo.

Tlapkal jsem hlubokým lesem po kamínkové lesní cestě. Cesta se kroutila mezi stromy všemi směry, ale rovně nevedla ani chvilku. Tlapkal jsem po lesní cestě, kochal jsem se přírodou, když cestu mou kamínkovou zkřížila měkoučká lesní cesta pokrytá spoustou kořenů. To se ví, nedalo mi to. Stlapkal jsem z kamínkové lesní cesty, co nezná rovný směr a už jsem tlapkal měkoučkou pěšinou neznámo kam.

Tlapka střídala tlapku. Tlapkal jsem opatrně stále kupředu. Tlapkal jsem pomalu a dával jsem si velký pozor, abych nezakopl o kořen. Tlapkal jsem nádhernou přírodou pod vysokými stromy. Merčil jsem tajemné pěšinky, merčil jsem balvany i borůvčí. Nejednou jsem zmerčil koberec mechu, nejednou jsem se vyhýbal balvanu těsně vedle cesty.

Tlapky mne nesly stále hlouběji a hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím více bylo kolem mne vysokých stromů a mladých stromků ubývalo. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím více balvanů jsem míjel. Čím více balvanů jsem míjel, tím více borůvčí a mechu pod stromy rostlo. Čím více borůvčí a mechu pod stromy rostlo, tím pohádkovější mi les připadal.

Čím pohádkovějším lesem jsem tlapkal, tím opatrnější jsem byl. Kořenů na cestě přibývalo. Dokonce i zpěv kamaráda ptáčka jsem zaslechl. Když už jsem si připadal jako v pohádce, začal jsem si pořádně koukat pod tlapky. Byl jsem moc zvědav, kam mne pěšinka zavede, a bál jsem se, abych nezakopnul o bludný kořen a neocitl se někde, kde už jsem dávno byl.

Tlapkal jsem pohádkovým lesem měkoučkou lesní cestou. Cesta se klikatila mezi stromy a já se nechal vést. Protlapkal jsem několika zatáčkami, protlapkal jsem velkou zatáčkou, když jsem mezi dvěma stromy zmerčil něco, co jsem jaktěživ nezmerčil.

Mezi stromy, jen pár kroků přede mnou, zmerčil jsem obrovský balvan. Zmerčil jsem balvan, který vypadal jako obří pozadí. Stál jsem na měkoučké cestě uprostřed hlubokého pohádkového lesa, přemýšlel jsem nad bludným kořenem, když jsem uslyšel jak se člobrdice směje a povídá, že najít prdel uprostřed lesa mohu snad jen já. A protože prý jsem šikovný průzkumník, neobjevil jsem prý ledajakou prdel. Já jsem prý objevil Ďáblovu prdel uprostřed České Kanady.

To vám štěknu kamarádi, jak to ta člobrdice se smíchem řekla, musel jsem se smát i já. Tady mi štěklo, že v naší pohádkové přírodě je možné už opravdu všechno. A že pohádková příroda a pohádková místa nejsou jen v knihách. Pohádková místa existují. Stačí se jen vydat na výlet.